Rendez-vous s jazykem: Místní jména na Boskovicku – Crhov

Obec Crhov leží asi dva kilometry jihovýchodně od Olešnice. Původ jejího názvu není zcela jasný. Zajímavé je na něm také pozdější propojení s náboženskou tradicí, a tak si o něm povíme více.

CrhovCrhov   foto: Vít Boček

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353 a její název má podobu Czyrhow. V dalších stoletích se pak vyskytly následující tvary: Czrhow (1397, 1412, 1464, 1490), Czerhow (1674), Czerhoff (1718), Czerhow (1720), Cžerhow (1751), Czerhow (1846, 1872), Crhov (1872). Název obce byl odvozen přivlastňovací příponou -ov od osobního jména Crh nebo Crha, a znamenal tak „Crhův“, tj. „Crhův dvůr“, tedy vlastně „majetek někoho, kdo se jmenoval Crh/Crha“. Osobní jména Crh a Crha jsou doložena již ve staré češtině, dokonce už v druhé polovině 13. století. Jejich původ se vykládá dvojím způsobem.

Většina jazykovědců má za to, že se jedná o zkrácený, respektive domácký tvar jména Cyril. Vývoj jména se zřejmě ubíral následující cestou: z Cyril vzniklo nejprve Cyra (to sice nemáme doloženo, ale srov. první doklad Crhova v podobě Czyrhow), v něm pak vypadlo -y- (pěknou paralelou k tomu je staročeské citoslovce krleš, vzniklé zkrácením řeckého Kyrie eleison! „Pane, smiluj se!“) a krátký tvar Cra byl nakonec rozšířen o h a stal se dvojslabičným. Samo jméno Cyril je počeštěnou podobou latinského jména Cyrillus, které zase pochází z řeckého tvaru Kyrillos. A řecké slovo je odvozeno ze základního kyrios „pán“, znamenalo tedy vlastně „páneček“, nebo „pánův“.

Druhý výklad staročeských jmen Crh a Crha, vlastně jen naznačený jako možnost v jednom pojednání o staročeských názvech ptáků, je spojuje se staročeským slovem crh, které označovalo nějakého ptáka patřícího patrně do čeledi drozdovitých. Toto ptačí jméno mělo později i varianty crch a crk a zdá se, že pojmenování bylo motivováno zvuky, které tento pták vydával. Crh/Crha by pak vzniklo jako jméno někoho, jehož hlas měl podobný zvuk jako tento pták. Ve prospěch tohoto výkladu by mohlo svědčit to, že i z variant crch a crk vznikala osobní jména (Crch je doložen z 15. století, ze jména Crk dokonce vzniklo jméno osady Crkovice, doložené od 16. století).

Ale vraťme se k prvnímu, pravděpodobnějšímu výkladu. Nejznámějším nositelem jména Cyril byl svatý Konstantin, významný byzantský teolog, filozof a diplomat, který spolu s bratrem Metodějem misijně působil na Velké Moravě v šedesátých letech 9. století. Cyril bylo jeho mnišské jméno, které přijal při vstupu do kláštera v Římě, kde pak zanedlouho zemřel (rok 969). I jméno Metoděj (upravené z latinského Methodius, které opět pocházelo z řečtiny, z podoby Methodios) dostalo už ve staré češtině ještě jinou podobu, trochu překvapivou: Strachota. Vznikla vlastně mylnou etymologií, nesprávným přiřazením k jinému původnímu slovu. Řecké Methodios je odvozeno od methodos „cesta za něčím“, přeneseně „způsob zkoumání, bádání“ (srov. mezinárodní termín metoda), ale tvůrce staročeského jména Strachota asi vycházel z latinského tvaru Methodius, který má i méně častou variantu Methudius; tu zřejmě mylně spojil s latinským metus „strach“ a přeložil ji do češtiny pomocí přípony -ota.

Dvojice jmen Crha a Strachota jako označení Cyrila a Metoděje se pak hojně vyskytuje ve střední češtině, hlavně v době barokní, a v kancionálech se udržela až do poloviny 19. století. Známá je například píseň Svatí Crho a Strachoto, naši patronové, svatých biskupův ozdobo, naši zástupcové, orodujte, orodujte za nás, svatí otcové (objevuje se už v kancionálu Matěje Václava Šteyera z roku 1683 a pak ve 4. vydání zpěvníku známého paliče knih pátera Antonína Koniáše Cytara nového zákona… z roku 1762).

Na uvedenou cyrilometodějskou tradici, živou zejména na Moravě (Cyril a Metoděj jsou hlavními patrony Moravy) snad navazuje ústní podání, které v Crhově přetrvalo dodnes, že totiž název obce přímo odkazuje k svatému Konstantinovi-Cyrilovi. V obci přetrvává domněnka, že oba bratři těmito místy procházeli při svém misijním působení. Podporována je navíc existencí křížového kamene, který „odedávna“ ležel asi v půlce cesty mezi Crhovem a Olešnicí. Podle ústní tradice označoval tento kámen místo, kde se Konstantin a Metoděj zastavili.

Nový náboj získala úcta k oběma slovanským věrozvěstům roku 2002, kdy byl tento kámen z původního místa odebrán a přesunut k crhovské zvonici v centru obce, která byla zároveň při první pouti vysvěcena na kapli sv. Cyrila a Metoděje. Na původní místo byl usazen nový kámen, na němž je dokonce uveden letopočet 865, domnělý rok, kdy se zde oba bratři zastavili. Další rozvíjení této tradice obstaral nový návrh obecního znaku a praporu z roku 2003, které obsahují i motiv dvojramenného, takzvaného patriaršího kříže, lidově zvaného cyrilometodějský.

Starý křížový kámen u crhovské kapleStarý křížový kámen u crhovské kaple   foto: archiv Víta Bočka

Celá tradice má ovšem s realitou málo společného. O přesnějším pohybu Konstantina a Metoděje po Velké Moravě toho není příliš známo. Obec Crhov je poprvé připomínána ve 14. století, to je více než pět set let od doby působení „bratří ze Soluně“. Uctívaný kámen patří nejspíše mezi takzvané smírčí kříže a křížové kameny. Ty byly ve středověku stavěny nejčastěji na místech, kde se odehrál hrdelní zločin nebo nějaké neštěstí.

To ovšem neznamená, že by toto propojování a vrstvení náboženských významů nemělo smysl. Dopomáhá totiž nejen k sakralizaci míst, ať už ve volné krajině (nový kámen) nebo uvnitř obce (vysvěcení kaple), ale snad také k hlubšímu vnímání pout, která drží společenství lidí v obci pohromadě – při slavnosti vysvěcení se sešla většina lidí z obce, včetně nevěřících. Postup, jaký jsme v malém měřítku viděli na příkladu zvýrazňování úcty k slovanským věrozvěstům v Crhově, ostatně odpovídá obecnému mechanismu budování kultu světců v katolické církvi. Komu to však není po chuti, může si přečíst třeba román Umberta Eca Baudolino, kde je tento způsob konstruování jiné reality s postmoderní lehkovážností parodován.

Nakonec je také možné, že všechno bylo ještě úplně jinak. V kronice crhovské jednotřídní národní školy je předložen jiný výklad původu názvu obce: „Podstatného a psaného o původu jména „Crhov“ nemohl se pisatel těchto řádků ničeho dověděti, avšak dle různých výpovědí starých občanů zdejších podobá se pravdě, že páni na Kunštátě jmenovali všechny pozemky v obvodu nynější obce „Zehrhov“ což znamená po česku „dvůr, který tráví čili spravuje, a odtud nynější Crhov.“

Jméno Crhov se zde představuje jako německé kompozitum, jehož první složka obsahuje sloveso zehren „žít; živit se; trávit“ a druhá Hof „dvůr“. Nehledě na nejasný význam domnělé složeniny, pravděpodobnější je v případě Crhova přece jen obvyklý vývoj pojmenování našich obcí, totiž až sekundární hláskové poněmčení (vložení -e- v první slabice, srov. doklady ze 17. a 18. století), s případným mylným spojováním s německými slovy (srov. doklad Cerhoff).


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už třetím rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály